S příchodem chladnějších dnů stoupá v rodinách i spotřeba skořice. Toto koření láká nejen svou “vánoční” vůní, ale lahodící je i její příjemná chuť, kterou si často zpestřujeme ranní kaše, dětské krupice, dezerty, moučníky, pudinky, cukroví, patří také do některých asijských jídel, kompotů a bývá i součástí oblíbených “zahřívacích” nápojů, jakým je grog, svařák, punč nebo i samotný čaj.
A není divu. Skořice se používá již tisíce let a v historii se o ni nejen sváděly boje, ale dokonce se po určitý čas používala jako platidlo. A nejen to. Bývala složkou posvátných olejů a v této souvislosti se o ni zmiňuje i Bible. V dnešní době je druhým nejoblíbenějším evropským kořením, hned po pepři.
Není skořice jako skořice, ale panika není na místě
Zdravotní prospěšnost skořice je známou věcí, ale věděli jste, že není jen jeden druh skořice? Existují dva základní druhy a oba zdraví prospívají. Jeden z nich avšak může, zejména při větší spotřebě, i škodit.
Je-li toto zjištění pro vás novinkou, pak čtěte dále. Rozhodně se ale nelekejte, že byste doposud páchali na svém těle nedozírné škody, to určitě ne. Jen příště, až budete kupovat skořici, už budete s jistotou vědět, po které sáhnout.
Pomáhá s kde čím, ale opravdu se po ní hubne?
Pokud si říkáte, že dříve určitě nikdo nezkoumal, jestli používá takovou či makovou skořici, tak máte samozřejmě pravdu. Stejně tak to bylo i za mojí babičky, jejiž recept na skořicový “všelék” zmíním dnes také. Tak jako mnoho jiných věcí, i skořice prošla a stále prochází mnoha testy a zkoumáním účinků. V poslední době možná ještě více, než kdy předtím, protože se ukazuje možný pozitivní vliv skořice na potlačení rakovinového bujení. Ale tyto studie jsou zatím pouze “v plenkách”.
Nicméně již teď existuje spousta jejich potvrzených zdravotních přínosů. Od schopnosti hubit v těle bakterie, viry i plísně, ředit krev a tím bránit vzniku krevních sraženin, přes posilování imunity, až po její zevní aplikování pro ochranu našich stárnoucích kloubů či vyhlazování celulitidou postižených partií těla. Čím dál víc se také proslýchá její pozitivní účinek na hladinu krevního cukru a na tzv. “špatný” cholesterol. Na tyto účinky se ale úplně spoléhat nedá, vždy v tom bude největší roli hrát výživa. To samé platí i pro její, dnes hodně diskutovaný, účinek na hubnutí, respektive na zrychlování metabolismu. Je možné, že určitý vliv na metabolismus mít může, nicméně tu “práci” za nás prostě neodvede.
Jaké druhy máme k dispozici, a který je pro nás lepší
Jak jsem již zmínila výše, existují 2 druhy nejčastěji používané skořice.
Skořice pravá neboli cejlonská a skořice kassia neboli čínská. Liší se od sebe ve více věcech, ale jedna je zásadní. Skořice čínská obsahuje výrazně více látky zvané kumarin, která může být při vyšších dávkách toxická pro naše játra. Na pozoru by měli být i rodiče, jenž častěji podávají skořici svým dětem. Kumarin docela rád způsobuje i bolesti hlavy, spavost či závratě. Toto jsou sice účinky krátkodobé, jenž brzy vymizí, jistě jsou však nepříjemné.
Rozhodně ale není na místě propadat panice, jen je lepší se příště v obchodě poohlédnout po skořici cejlonské, která má kumarinu v sobě až 10x méně. Je světlejší barvy, trošku méně aromatická a taky v obchodní síti daleko méně dostupná. Navíc není povinností výrobců uvádět druh skořice na obalu, takže to běžně nemusíte ani poznat. Podle mých zkušeností se ale dá v některých zdravých výživách nebo u věrohodných internetových prodejců koření.
Staré zásoby nevyhazujte, jen trošku hlídejte dávky
Pokud máte doma zásoby čínské skořice, vyhazovat ji určitě nemusíte. Jen dbejte, aby vaše denní dávka nebyla vyšší než 2g a u dětí max. 0,5g denně. U skořice cejlonské pak bez obav můžete zvýšit dávky na jednou tak vysoké.
Skořice není úplně pro všechny
Jako u všeho, tak i u skořice existují kontraindikace, u nichž je vždy lepší se poradit s lékařem, zvlášť, pokud tomuto koření holdujete více. Je to zejména u těhotných žen, lidí užívajících léky na ředění krve, diabetiků na inzulínu, při jaterních a srdečních chorobách. Pro některé lidi může být skořice alergenem.
A jak to bylo s tím receptem mojí babičky?
Jako dítě žijící v průmyslové Ostravě jsem o časté respirační nemoci neměla nouzi. Vždy, když mě nějaká trápila, tak mi babička, kromě bylinkových čajů, podávala každé ráno lžičku medu se skořicí a citronovou šťávou rozmíchanou v troše vody. Upřímně řečeno mi to vůbec nechutnalo, polknout to byla pro mě muka, ale na druhou stranu jsem se vždycky poměrně rychle z nemoci zotavila, tak možná to nějaký účinek opravdu mělo ;-).
