Vše začalo úplně nevinně…… zazvoněním telefonu.
„Musím tě vidět, nejlépe ještě dnes. Potřebuju zhubnout jako sůl, jedu k tobě.„
Poznala jsem hlas své dlouholeté kamarádky, se kterou nás doba covidová na čas rozdělila. Někde se doslechla o mém zhubnutí a tak se rozjela za mnou.
Na nečekané návštěvy nebývám většinou připravená, a tak jsem ke kávě narychlo nachystala alespoň sušenky bez cukru. Čtyři. Víc jsem jich neměla. Ale co, stejně chce hubnout :).
Přivítání bylo vřelé. Neviděly jsme se opravdu dlouho ….. a přestože se známe 35 let, málem jsme se nepoznaly. Já tehdy už asi o 70 kg lehčí….. a proti mě statná blondýna, místo kdysi štíhlé brunetky.
„To koukáš, co? ….. Za to můžou ty slavné lockdowny….. zavřená celé dny doma, jsem jen ležela a žrala“, spustila slovníkem sobě vlastním ještě mezi dveřmi. Ano, upřímně….koukala jsem….
Ústředním tématem hovoru bylo hubnutí…..jak taky jinak. Co dělám, jak dělám, jestli cvičím, co jím, co nejím, jestli cvičím a jestli někdy v jídle i hřeším.
„No blázníš? Já? Nikdy! To mě neznáš!“
Hodiny plynuly. V přítomnosti mojí vždy dobře naladěné kamarádky, bylo skvěle. Napadlo mě, že mám doma vlastně lahvinku vína.
„Dáme si aspoň symbolicky ? …… na to naše shledání ?„
Kdo se ptá, nerad dá…. a tak jsem nečekala na odpověď a nalila jí skleničku a sobě jen tak symbolickou trošku, zbytek doplnila voda.
Druhá sklenička už byla bez vody…. i ta třetí. No, co vám budu povídat. Po dlouhé abstinenci to stačilo na to, abychom zvedly telefon a taxíkem odfrčely do víru našeho maloměsta.
Ten večer teklo víno proudem. A po vydatné večeři následovala vídeňská káva s pořádným kusem dortu. Když už, tak už. Sklenička na rozloučenou a jede se domů….
Ráno mě vzbudil pořádný bolehlav a výčitky svědomí. Sakra, stálo mi to za to?
Ano, jasněže stálo. Byl to naprosto skvělý večer. Po několika letech jeden z nejlepších.
Následující dny jsem ale raději váhu obcházela obloukem. Bylo mi jasné, že kombinace vepřových žebírek, vína, šlehačky a čokoládového dortu, se na ní podepsala. Bylo zbytečné si to ověřovat ještě na vlastní oči. Nadopovala jsem se rozpustným multivitamínem, přidala céčko a ještě týž den se vrátila na cestu, ze které jsem jen zabloudila jen na krátko.
Dodneška ten večer ráda vzpomínám. Já, i moje, dnes už o 30 kilo lehčí, kamarádka, z níž se stala vzorná klientka.
Jsem na tebe moc pyšná, Simi ♥…..
Co z toho plyne?
Stane-li se to i vám, netrapte se, nehroťte to a hlavně „nehažte flintu do žita“! Užijte si příjemné setkání, oslavu či pozvání partnera na romantickou večeři. Vždyť o tom život je, občas si „vyhodit z kopýtka“.
Možná se hubnutí malinko zbrzdí, ale po pár dnech už zase pofrčíte s kily dolů. Důležité je, neztratit směr. Tyto situace jsou příjemným zpestřením, chvilkovým vybočením ze stereotypu nebo chcete-li kořením našeho bytí. Takže, holky, žádné výčitky! Užijte si to a pak se zase vraťte zpět.
A co se v těle stane po jednorázovém hodování?
V podstatě nic moc.
Před časem probíhala v Anglii velká studie na toto téma. Byla vybrána skupina mužů, dlouhodobě striktně dodržujících zdravý životní styl. Byli přeměřeni, převáženi, prošli krevními testy a následující den byli vyzváni, aby povečeřeli tolik pizzy, kolik se do nich vejde. A chlapi se činili řádně. V průměru jejich večeře obsahovala více kalorií, než jindy jídlo za celý den.
Výsledky překvapily i samotné lékaře. Metabolismus ani jednoho z nich nevykazoval žádné velké extrémy. Cukr zůstal v mezích normy. Pouze se mírně zvýšily krevní tuky a slinivka, evidentně vyvedená z míry jednorázovým přísunem velkého množství jídla, zásobila organismus značnou dávkou inzulínu. Taktéž míry v pase byly vyšší než předchozí den, nikoliv však nárůstem tukové tkáně, nýbrž zadržením vody v těle. Během pár dnů se vše samovolně srovnalo.
Závěr studie ukázal, že organismus lidí držících dlouhodobě zásady racionální stravy, se s občasným extrémem dokáže vyrovnat sám a zcela bez následků.
Výjimka potvrzuje pravidlo, pokud však není až příliš častá
Z času na čas si smlsnout na něčem „zakázaném“, může být i vhodnou terapií či malým zadostiučiněním vašich dosavadních úspěchů. Není to nic proti ničemu.
Jiná situace ovšem nastává v případě, že vás pravidelně nebo v krátkých časových intervalech přepadají (s prominutím) záchvaty žravosti. Stav, jemuž se říká „vlčí hlad“, mívá často příčinu v chybném dietním plánu. Je-li toto váš případ, pak můžete mít buď nízký kalorický příjem a vaše tělo se dožaduje vyšší dávky energie, nebo velký kalorický výdej a tělo opět postrádá živiny. V tomto případě je na místě svůj režim přehodnotit, případně se poradit s výživovým specialistou a nastavit si správné hodnoty.
