Jedna z otázek, kterou hodně často dostávám, je: „Jak se ze mě – člověka, co dřív nedokázal vydržet jediný den bez masa a brokolice byla pro něj pomalu sprosté slovo 🙂 – stal nadšenec do rostlinné stravy?“
No, byla to pěkně dlouhá cesta. A nezačala dnem, kdy jsem se rozhodla, že ze sebou musím něco udělat v přesvědčení, že zhubnutím se vylepší i můj zdravotní stav. Zpočátku jsem udělala to, co většina lidí. Nasadila jsem klasiku – omezila tuk, vyřadila cukr, jedla míň a čekala, jak kila půjdou dolů.
Když hubnutí nestačí
A ono to fakt fungovalo. Váha klesala hezky, oblečení bylo po pár týdnech volnější. Jenže jsem měla podezření, že vše úplně OK není. Tak přišla na řadu kontrola krve – a pro mě obrovský šok – zdravotně se v podstatě vůbec nic nezměnilo. Cholesterol i jaterní testy pořád vysoké, energie na nule a hlavně mi dost padaly vlasy… a to byla moje noční můra: „Sakra, co to má být? Vždyť hubnu?! Tak proč moje tělo stávkuje?“
První kroky k poznání
Začala jsem se o vliv stravy na zdraví zajímat mnohem víc do hloubky. Už to nebyly rychlé tipy ze sociálních sítí nebo návody “jak zhubnout” z časopisů. Sáhla jsem po seriózních knihách, studiích a přednáškách – a tam jsem objevila první střípky, jaké obrovské výhody pro naše zdraví má rostlinná strava.
Dr. Bukovský
Opravdové otevření očí přišlo ve chvíli, kdy jsem narazila na knihy a přednášky pana doktora Igora Bukovského. Vše mi začalo dávat smysl a byl to on, kdo pomalu měnil nejen moji stravu, postavu, ale hlavně moje zdraví k lepšímu.
Ukázal mi, že to není o počítání kalorií, ale že jídlo je nástroj, kterým můžeme svému tělu škodit a nebo prospívat.
Dr. Kahleová
A přes něho jsem se po čase setkala i s další silnou inspirací – paní doktorkou Hankou Kahleovou, která dnes už žije a pracuje v Americe, ale tehdy působila v pražském IKEMu, konkrétně v Centru diabetologie a klinické výživy, kde se věnovala výzkumu stravy a jejího vlivu na lidi s diabetem 2. typu a obezitou. A ty výsledky byly fantastické a odrážely přesně to, co jsem už cítila i sama na sobě – že rostlinně orientovaná strava dokáže dělat v těle neskutečné věci.
👉 Třeba to, že i když dvě jídla (jedno rostlinné a druhé živočišné) budou mít stejný počet kalorií i živin, tělo na to rostlinné zareaguje úplně jinak – vyplaví víc inzulinu, hormonu GLP-1 a dokáže pak snáz udržet stabilní hladinu cukru v krvi bez zbytečných výkyvů.
👉 Nebo že po rostlinném jídle je v těle daleko méně oxidačního stresu a škodlivých látek, které jinak urychlují stárnutí a ničí cévy.
👉 A taky, že lidé na vegetariánské stravě nejen více zhubli, ale měli i víc energie a celkově lepší kondici než ti na klasické dietě.
Tahle cesta je moje
Uteklo víc než 6 let a já bezpečně vím, že toto je přesně to, co mi sedí, a že je to cesta, kterou chci jít i dál. Vracet zpět se rozhodně nehodlám. Nejsem 100% vegetarián, ale ty „chvilky s masem na talíři“ jsou opravdu minimální a už navždy budou.
Co si z toho můžeš odnést i ty?
Možná si teď říkáš: „No jo, ale já maso miluju, já bych to nikdy nedala.“ Věř mi – já jsem si to kdysi myslela taky. A přesto dnes jím především rostlinně a cítím se líp než kdy dřív, vlasy krásně dorostly, zdraví se vrátilo.
To, co jsem poznala na vlastní kůži, je jednoduché:
- Nemusíš být hned stoprocentní vegan/vegetarián. Už jen to, že párkrát do týdne nahradíš maso nebo uzeninu něčím rostlinným, může mít na tvoje zdraví obrovský dopad.
- Není to ani o zákazu, ani “za trest”. Je to o postupném objevování nových chutí a možností. Rostlinná strava je barevná, pestrá a neskutečně chutná.
- Změna je možná v každém věku a z jakékoliv startovní čáry. Já jsem začínala s morbidní obezitou, zdravotními problémy a nulovou kondicí – a dnes vím, že změna jídelníčku a stylu života byla jedním z největších darů, které jsem sama sobě mohla dát.
Závěrečná myšlenka
Pokud by sis z toho mého povídání měla odnést jen jednu jedinou myšlenku, pak by to měla být tahle:
👉 to, co máš na talíři, má mnohem větší moc, než si myslíš ♥
