Toto je jeden z nejčastějších ženských povzdechů a „pseudodůvodů“, proč se do toho raději ani nepouštět. Přitom byste ráda zhubla, zlepšila postavu, nabyla sebevědomí, upevnila zdraví, ale jste přesvědčena, že nemáte na to. Ale co vlastně nemáte? Čeho se vám nedostává? Zcela určitě nejde v tomto případě o finance, ale o vůli, sebedisciplínu a s nimi spojené odhodlání něco ve svém životě změnit. Máte i vy podobný názor? Nevěříte si, nemáte v sobě dost sil a proto házíte předem flintu do žita ? Pojďme si o tom dnes trochu více popovídat.
Vůle je schopnost rozhodnutí, realizace a úsilí dosáhnout určitého cíle
Pokud jste přesvědčena, že vám schází vůle a sebedisciplína, a proto nikdy zhubnout nedokážete, tak vězte, že se mýlíte. Pevnou vůli i sebedisciplínu máme v sobě úplně všichni (ano, i pánové) a její existenci prokazujeme mnohokrát denně.
Kdybychom my ženy tyto vlastnosti v sobě skutečně neměly, vypadal by náš život úplně jinak. Ráno bychom nevstávaly do práce, nestaraly bychom se o děti ani o partnera, nějaké vyvařování, praní, nakupování, uklízení by šlo úplně mimo nás, protože proč tím trávit takového času, když se to během chvilky sní, prádlo se za pár dní znovu ocitne v lepším případě u pračky, v horším ho budeme špinavé sbírat někde po domě ….. a s úklidem než dojdeme na konec bytu, už abychom zase začínaly na jeho začátku…..
Nebylo by lepší život trávit jen odpočinkem, relaxací a tím, co nás samotné skutečně baví? Ano, bylo. A stejně uklízíme z konce dokola, vaříme, pečeme, staráme se o všechny. Máme totiž v sobě zodpovědnost, cílevědomost, sebedisciplínu a obrovské množství pevné vůle tyto nezáživné činnosti dělat znovu a znovu. Chceme mít spokojené děti, fungující vztah, šťastnou rodinu a v práci vydělat nějaké peníze.
A kde jste v tomto žebříčku vy sama a vaše vlastní spokojenost? Copak vy si ji nezasloužíte? Nezasloužíte si něco, o čem jste skálopevně přesvědčena, že vám do budoucna prospěje, že vás to učiní šťastnou a spokojenou? A nemusí jít jen o hubnutí.
Myslíme na druhé a na sebe často zapomínáme
U nás ženských se totiž rozmohl jeden takový nešvar, a to rozdávat se pro druhé, být v tomto směru perfektní, nic nezanedbat, nic nepodcenit, všechno stihnout a dotáhnout k dokonalosti. Náš to-do list bývá každý den přeplněný úkoly a povinnostmi ….. a splnit vše, je často tak vyčerpávající, že na vlastní sny už nezbývají síly. Naše přání a touhy odsouváme někam na „druhou kolej“, s tím, že až jednou ……. Ale ne! Jednou nemusí být taky nikdy. Vždy bude něco, co se nadřadí nad vás samotnou. Je krásné myslet na druhé, ale neměly bychom zapomínat ani samy na sebe.
Až jednou …. nemusí být taky vůbec nikdy
Ale zpět k hubnutí. Pokud vás vaše nadbytečná kila netrápí, je absolutně vše v pořádku. Zažíváte-li ale deprese s každým pohledem do zrcadla, s každým stoupnutím na váhu, jste z toho vnitřně nešťastná a frustrovaná, pak je na čase to začít měnit. Odrazujícím momentem v hubnutí bývá skutečnost, že je to běh na dlouhou trať, výstup z léty zaběhnutého životního stylu a taky každodenní starost. Opravdu není lehké skloubit „staré a nové“ dohromady, obzvlášť, máte-li početnou rodinu a starostí nad hlavu.
Říct si ale, že budete hubnout, až děti odrostou, až manžel přestane jezdit kamionem, až dokončíte rekonstrukci domu, až splatíte hypotéku nebo až budete v důchodu, není řešení. Mějte se ráda teď hned. Zkuste si přehodnotit priority a vměstnat mezi ně i samu sebe.
Začněte po malých krůčcích. Není potřeba hned kupovat permanentku do posilovny, stát u sporáku od rána do večera, pročítat hromady knih o výživě nebo hodiny denně sjíždět internet a hledat návody, jak zaručeně zhubnout za týden 5 kilo. Svůj nový životní styl zařazujte do toho stávajícího postupně. Nedělejte velké plány typu: „od zítřka nejím a každý večer si půjdu na hodinu zaběhat“ ….. Ne! Toto většinou není cesta k úspěchu. Pokud byste takto uspět chtěla, musíte do toho vložit takové množství pevné vůle, že vám bude chybět někde jinde. Jinak to dáte den, dva….. v lepším případě týden, a pak se na to stejně vyprdnete.
Nemusí hned pršet….
Stejně tak si nemyslím, že by bylo pro většinu žen rozumné si v neděli takhle v kavárně u dortíku s lattéčkem říct: „Hned, jak příjdu domů, stáhnu si kalorické tabulky a od zítřka jím maximálně 1200 kcal.“ 🙂
Ano, i takoví blázni jsou – třeba zrovna já :)) …. ale kdybych začínala znovu, začínala bych jinak. Takové náhlé změny se na vás mohou dříve či později velmi negativně podepsat…. na zdraví, na trávení, na psychice …. a věřte, že moc dobře vím, o čem píšu. Snížit ze dne na den kalorický příjem o 2000 i více kcal, je cestou do pekel. Můžete mít makra nastavena sebelíp, stejně, po takto velkém kalorickém skoku dolů, budete trpět hlady. A hlad je tvrdý a nekompromisní soupeř a ani sebepevnější vůle nemá šanci bitvu s ním vyhrát.
Opravdu radím začít po troškách. Pro začátek stačí jen vysadit slazené nápoje a brambůrky u večerního filmu nahradit zeleninou. O víkendu si zajít do přírody nebo převzít za děti venčení pejska (mimochodem jim tím určitě uděláte velkou radost 🙂 ). A další kroky přidávat postupně. Toto je jediná bezbolestná a schůdná cesta, jak začít a nemít o sobě pochybnosti. I vy totiž na to máte! Jen si musíte věřit a ze dne na den nepřevrátit život svůj i vaší rodiny vzhůru nohama.
Držím vám všem palce ♥
Iv.
