Pohádkoznalci jistě v nadpisu poznali lehce parafrázovanou hlášku z oblíbené české pohádky. V ní si Lotrando stěžoval na pot, jenže nás dnes potrápí jiný problém. Problém jménem CELULITIDA. Přijde, kdy to nejmíň potřebuješ. To se takto chystáš na mimořádně mimořádnou schůzku, točíš se před zrcadlem a najednou vidíš, co jsi vidět nechtěla. Kdysi hladká kůže je tatam a místo ní nevzhledné hrbolky s viditelnými dolíčky. A sakra! Co to je, kde se to vzalo a proč zrovna já ? Je to příznak nemoci ?
Celulitida jako nejrozšířenější kožní problém
Nevím, jestli tě to trošku uklidní, ale v tomto rozhodně nejsi sama. Devět z deseti žen ji má také. Celulitida se nevyhýbá téměř nikomu. U někoho je nenápadná, jiného dokáže potrápit výraznými projevy.
Pokud by, čistě náhodou, tento článek četla ta jedna z deseti žen, jenž má štěstí ji nevlastnit, tak uvedu, že nejčastěji se kůže postižená celulitidou popisuje jako hrubá, chladná, houbovitá či těstovitá. Někdy i mírně bolestivá, a to zejména při stisku nebo masáži. Vzhledem připomíná pomerančovou slupku pod lupou. Nejvíce postižené bývají boky a stehna, ale vyjímkou nejsou ani břišní partie, paže a dokonce i zátylek.
Dobrou zprávou je, že to příznak choroby není, jde “pouze” kosmetický problém kůže. Není ani v přímé souvislosti s žádnými zdravotními riziky. A přestože je to záležitost známá přes 150 let, až donedávna nebylo mnoho vědeckých studií, které by se jí nějak moc zabývaly.
Celulitida konečně pod drobnohledem
Dlouhé roky se tvrdilo, že se v celulitidou postižené kůži usazují vyplavené toxické látky. Toto bylo vyvráceno koncem minulého století, kdy se konečně na tento problém podrobně podívali vědci z Rockefellerovy biomedicínské univerzity v New Yorku. Bedlivě prozkoumali vzorky celulitidních tkání a zjistili, že to, co se pod kůži usazuje, je obyčejný tuk. Proč se ale tento “normální” tuk dovede chovat “nenormálně” a způsobovat vyvýšeniny a dolíčky, zatím zcela objasněn nebyl. Vše ale nasvědčuje tomu, že tento proces mají na svědomí tzv. volné radikály a/nebo špatný krevní a lymfatický oběh.
Lidské tělo je jedna obrovská biochemická továrna s nesmírně složitým “výrobním” procesem, který my, obyčejní lidé, můžeme jen obdivovat, nikoliv mu zcela rozumět. Proto se na 2 hlavní viníky podíváme tak trochu laickým pohledem.
Volné radikály
Vznikají jako odpadní produkt při chemických reakcích v našich buňkách. V těle se vždy nějaké volné radikály vyskytují, ale jejich počet by měl být ve vyváženém poměru s antioxidanty. Jakmile začnou mít radikály v těle nadvládu, je to špatné znamení. Nejsou to totiž látky způsobující pouze neškodnou celulitidu. Jsou prokazatelným spouštěčem mnoha nemocí, včetně těch nejvážnějších.
Pomalý krevní oběh a špatná cirkulace lymfy
Výzkumy ukázaly, že všechny partie těla postižené celulitidou vždy vykazují známky nedostatečnosti obou oběhových systémů. Stagnace lymfy i krve vede k zadržování vody v těle. Tukové buňky pod kůží se přebytkem vody zvětšují a jsou vytlačovány směrem nad povrch pokožky, čímž vytvoří typický obraz celulitidy.
Zavinili jsme si to sami nebo je to dědictví po našich předcích?
Na obě otázky je odpověď “ano i ne“.
Na tvorbě volných radikálů v těle má vliv více faktorů. Vzato kolem a kolem, ve všech mají prsty lidé a některé jsme si dokonce přivodili sami. V prvé řadě jde o vnější toxické vlivy. Dýcháme znečištěný vzduch, pesticidy jsou dnes už všude kolem nás, stejně jako další chemikálie, elektromagnetické záření a spousta dalších škodlivin. Pak je druhá skupina, kterou přijímáme již zcela dobrovolně. Přemíra alkoholu, kouření, nezdravá strava, málo spánku, málo pohybu, mnoho stresu ….. toto jsou jasné příznaky, že s naším životním stylem není něco v pořádku.
Co se dědičnosti týká, i tady je odpověď ano i ne. Pokud celulitidou trpěli naši rodiče, pak i my k ní budeme mít sklony, což ovšem neznamená, že je nutné se smířit s tím, že ji budeme mít také. Ovlivnit její průběh nebo jejímu vzniku zabránit lze, a tato skutečnosti byla potvrzena i vědci.
Co ještě přispívá ke vzniku celulitidy
Faktorů zvyšující šanci, že se tento nevítaný host zabydlí zrovna na našem těle, je více. Je dobré o nich vědět, protože jen tak se můžeme pokusit s nimi bojovat. I když jsou to věci notoricky známé, vyskakující na nás ze všech stran při různých příležitostech, přesto pořád patří mezi ty nejvíce bagatelizované. Tak si je dnes dáme znovu? Jdeme na to? 🙂
Věk
Ačkoliv se celulitida může projevit v podstatě v jakémkoliv věci, postpubertou počínaje a postmenopauzou konče, nejčastěji se projevuje po třicítce, kdy se chtíc nechtíc začínají u žen projevovat první známky stárnutí pokožky a také přibírání na váze. I když někdy vidíme celulitidu i u velmi štíhlých žen, daleko častěji se tato “potvora” ukazuje u těch, jenž mají tuku na sobě více. S přibívajícími roky se také naše pokožka ztenčuje, tuhne a méně pruží, což vzniku pomerančové kůže jenom nahrává.
Nedostatečná pohybová aktivita
Kdysi jsem četla, že naše prababičky denně nachodily v průměru až o 10 km více než my dnes. To je značné číslo! Je pravda, že moje prababička si na celulitidu nikdy nestěžovala nebo o tom aspoň nevím. Ale taky jsem ji snad nikdy neviděla jen tak posedávat a nic nedělat. Byla aktivní až do svých 98 let, kdy si pádem z žebříku zlomila krček.
Je jasné, že naše a jejich pohybová aktivita je nesrovnatelná. Pokud máme málo přirozeného pohybu, nejenže přibíráme, ale také stagnuje náš krevní i lymfatický oběh, což jak už bylo zmíněno, je prokazatelný viník celulitidy.
Opalování
Krásně snědá pokožka mnohdy dokáže zamaskovat ony bouličky a důlky, ale časté opalování se na rozvoji celulitidy podílí velmi významně. Slunce totiž kůži ztenčuje a dehydratuje a toto urychluje její stárnutí se všemi následky.
Nedostatečný pitný režim a trávení
Průzkum ukázal, že až každý 3. člověk trpí dehydratací. Organismus tento stav řeší zavedením úsporného režimu a tekutiny v sobě zadržuje. Přijímáme-li současně hůře stravitelné pokrmy, jenž zůstávají v trávícím traktu déle, než je zdrávo, dochází při jejich fermentaci k uvolňování toxických látek do krve. Tím, že tělo vodu nepustí, nemohou být toxiny naředěny a odplaveny ven, což se mimo jiné projeví i na zhoršení celulitidy.
Stres
Ačkoliv by se na první pohled zdálo, že stres a celulitida spolu nemohou nijak souviset, vědecká studie prokázala, že opak je pravdou. Spojitost není úplně přímá, ale za to mnohosměrná. Časté stresy způsobují nepřirozené napínání svalů a to zejména horní poloviny těla. Toto napětí zpomaluje odtok lymfy. Dále je známou skutečností, že u velké části populace, patří stres mezi faktory znemožňující hubnutí nebo je to dokonce důvod přibírání na váze. Stres záadním způsobem zvyšuje i hladinu kortizolu, což je aktivátor chuti k jídlu a zároveň hormon podporující ukládání tuku především v oblasti pasu.
Lék na celulitidu je v našich rukou
Tím, že už známe největší viníky celulitidy, ukazuje se nám cesta, jak s ní bojovat. Lék na celulitidu doposud není a zatím se v tomto směru ani “neblýská na lepší časy”. Musíme se tedy snažit pomoci si sami.
Už asi tušíte, že hlavní roli bude opět sehrávat životní styl. Ano, to je základ celkového zdraví, tedy i zdravého vzhledu pokožky. V sobotu, 15.7., vyjde tady na blogu pokračování tohoto článku, v němž si ukážeme mnoho tipů, jak s celulitidou zatočit. A to nejen v oblasti stravy. Žádný ze zveřejněných způsobů nebude ve stylu “jedna paní povídala”, nýbrž doporučením vědeckých kapacit, které se celulitidou v posledních letech intenzivně zabývají.
Trápí-li vás celulitida a chcete-li vědět, jak si pomoct, budu se na vás těšit již tuto sobotu opět tady na blogu. Info o zveřejnění článku dám i do stories na Instagram a Facebook.
Vita non est vivere sed valere vita est. – Život je víc než být naživu.
